Samy do Chorvatska v 16. a 17. letech

V dnešním (oficiálně prvním článku na blogu) bych ráda povyprávěla o mé první samostatné dovolené u moře. Upřímně promluvím o všech fuck upech a samozřejmě ti povím jak i ty můžeš pod 18 vyrazit někam dál, co je k tomu potřeba a na co si dát pozor.  
Nápad jet do Chorvatska vznikl loňské léto, kdy jsme právě tam já a moje mladší sestra jely společně s rodinou nočním vlakem, konkrétně Regiojetem. Dovolená to byla bombastická, avšak toužila jsem jet někam sama, abych se sama mohla rozhodnout, jestli půjdu nejdřív na pláž, do restaurace nebo do města. Zároveň zase někam jet a zkusit, jak si vůbec sama zvládnu poradit. Sice jsem už absolvovala jeden výlet do Vídně s kamarádkou, ale moře je přeci jen dál a něco úplně jiného. Nevím přesně, kdy jsem kupovala jízdenky opět na Regiojet, ale bylo to poměrně impulzivní rozhodnutí. Pamatuji si, že jsem byla zrovna ve škole a prostě jsem viděla levné jízdenky a řekla si okey já prostě chci jet. Následovalo rychlé hledání ubytka na bookingu, které se povedlo najít za krásnou cenu. Sestře jsem prostě řekla chceš jet se mnou do Chorvatska? A ona jasně že jo!  
A pak konečně přišlo léto a jelo se. Už cesta vlakem nám poskytla několik lekcí a nabídla krizové situace k řešení jako například ztracená peněženka s občankou, která je potřeba na hranicích. No nakonec se ukázalo, že je zapadlá v batohu, který jsem předtím 5x prohledala. Následně vlaková klimatizace jela na plný pecky, a tak jsme na sebe navlékly všechno zabalené oblečení- kalhoty, sukně, 3 trička a slabá mikina. Přesto jsme se klepaly zimou a údajně to nešlo vypnout. Proto jsem celý následující týden trpěla rýmou a zvýšenou teplotou. Až na to byla cesta vlakem v pohodě, seděly jsme na sedadlech s televizkama, takže jsme samozřejmě hrály sudoku nebo poslouchaly písničky. 
Po příjezdu do Rijeky jsme byly obě hodně zmatené a nevěděly kudy kam. Chtěly jsme se vydat na pláž, protože na ubytko bylo možné přijít až za pár hodin. Měly to být tři kilometry, ale s těma krosnama jsme nemohly už po 100 metrech! Data nefungovala a já začala panikařit. Naštěstí po restartování naběhly, a tak jsem nám našla spoj, který ale nepřijel. Čekaly jsme 15 minut a nic, tak jdeme dál, míjíme další zastávku a ejhle! Autobus přijel. Nechtěly jsme předraženou u řidiče a levější nemáme ani zatím nevíme kde se kupují, a tak jedeme ty 3 zastávky na černo. Dojdeme na pláž a do hlavy nám přijde-tak jsme konečně tady. Shodíme batohy a já šupky do plavek, zatímco ségra stráží batohy. Tenhle strach, že nám někdo ukradne telefon nebo doklady, zatímco jsme ve vodě trval celý pobyt, a proto jsme se společně do vody odvážily až ke konci pobytu nebo na menších plážích, kde nikdo nebyl.  
Původní plán byl chodit na pláž pěšky, jsou to přece jenom 3 kilometry od ubytka. Ano ale strmým kopcem podél frekventované silnice, takže u řidiče kupujeme ten drahý lístek. Zjištujeme, že v našem ubytování umí česky a paní nám doporučí trafiku, kde údajně prodávají lístky. Po vybalení tam zavítame. Paní řekne, že tam lístky nemají. Zklamaně jdeme zpátky jinou ulici a uvidíme ještě jeden obchod. Neumí anglicky, ale překladač poradí a vida paní má lístky. Nadšeně jdem zpátky a vaříme veceri. Další den přešla naše kuchyně k rekonstrukci, vážně skvělé načasování, takže vařit nebudem, nevadí.  
Každým dalším dnem jsme si zvykaly, že autobus zrátka nejezdí na čas, dokonce nám to nějaká místní paní sama řekla. Pláže jsou krásné, užíváme si vodu, sluníčko, čtení a kreslení na dece. Psychicky jsme se připravily na další ledovou jízdu a unavené, ale spokojené, nadšené a plne zážitků dorazily dom. 

A tady je par mých tipů: 

Co si zabalit sebou: Občanka do Chorvatska stačí, do 18-ti je dobré mít čestné prohlášení rodičů, že máš dovoleno cestovat do zahraničí od do podepsané na poště (nechtěly ho po nás, ale člověk nikdy neví), jen tvoje oblíbené oblečení, já nakonec nosila jen 1 šaty, pokud jedeš vlakem, radši tam ten svetr hoď nevím, jestli už to spravili 😀, polštář do vlaku! Opravdu dobrá věc. Boty do vody, protože kamínky pálí a taky tam mají ježky. 

Co navštívit: Myslím si, že ať už si vybereš jakoukoliv pláž, neuděláš chybu. Každopádně Kantrida, která je nejblíž nádraží bývá zalidněná a bez stínu. Naše nejoblíbenější byla Galavanovo. Jde se tam sice po moc moc schodech, ale lidí tam moc nebylo a když nejdete přímo v poledne, hora dělá krásný stín. 

Doprava: Lístky koupíš v menších trafikách v centru a v nějakých supermarketech nebo sámoškách, a nebo na dopravním podniku, tam jsme ale nebyly. Spoje se nejlépe hledají přes google mapy. Prostě zadáš místo kam chceš dojet ze své polohy, klikneš na mhd a ono ti to najde spoje a přesnou cestu. Jízdenku si cvakneš u řidiče a platí hodinu, takže pokud přestupuješ, už necvakáš. Google je přesnější než jízdní řády na zastávkách. 

Kolik to stojí pro 2 lidi: jízdenky tam i zpátky 4000 Kč, Ubytko na 3 noci 3645, nějaké jídlo na místě a jízdenky s tím, že jsme si částečně vařily asi 2000Kč, celkem tedy kolem 10 000Kč pro dva. 

Pár slov závěrem. Celé téhle výpravy rozhodně nelituju a doporučila bych ji každému. Možná bych příště víc s personálem řešila tu klimatizaci, nebo si připlatila za lehátkové kupé. Ale jinak moře bylo krásné a čisté, zažila jsem dovolenou podle svých představ a naučila se zvládat nečekané situace, takže let’s do it again! Pokud máš nějaké další otázky, dm na instagram jsou otevřené helen_spacea případně email helen.spacea@gmail.com